Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti a vše co o něm potřebujete vědět

Co si můžeme představit pod pojmem „výživné“?

Vyživovací povinnost k dětem je jedním z klíčových nástrojů pro zajištění kvalitní péče a dobrých životních podmínek pro dítě. Institut výživného je pro zabezpečení dostatečného materiálního zajištění dítěte pevně zakotven v zákoně. Ačkoliv vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká narozením dítěte, nejčastěji je řešena až v případech, kdy jeden nebo oba rodiče o dítě nepečují.

Výživné pak představuje reálnou platbu, kterou je vyživovací povinnost plněna. Nemusí se jednat pouze o finanční prostředky, ale i například poskytnutí ošacení, učebnice, elektroniku, potraviny atd.

Kdo je povinen platit výživné na dítě?

Každý rodič, jehož dítě není schopné se samo v náležitém rozsahu živit, resp. uspokojovat své životní potřeby z jiných zdrojů než právě z výživného poskytovaného rodiči. Vyživovací povinnost rodičů po celou dobu, po kterou se dítě není schopno samo živit, tedy bez ohledu na jeho věk. Po dosažení zletilosti však veškerá práva související s nárokem dítěte na výživné vykonává dítě samo, které je oprávněno uplatňovat svá práva vůči povinnému rodiči. V tomto článku se však budeme blíže zabývat otázkou výživného pro nezletilé dítě.

Otázky související s výživným jsou obzvlášť důležité v případech, kdy je dítě svěřeno do výhradní péče jednoho z rodičů. V těchto situacích nese rodič, kterému bylo dítě svěřeno, větší odpovědnost za každodenní péči a výchovu dítěte. Při zajišťování potřebných prostředků pro zdravý růst, vzdělání a celkový rozvoj dítěte rodič vynaloží nemálo finančních prostředků a je tak potřeba, aby druhý rodič přispíval na péči o dítě alespoň finančně prostřednictvím výživného, a tím zmírnil ekonomickou zátěž rodiče, který má dítě ve výhradní péči. Výživné v takových případech slouží k pokrytí nákladů na základní potřeby dítěte jako je strava, ošacení, bydlení a zdravotní péče. Kromě toho se využívá na vzdělávání, volnočasové aktivity a další aspekty, které podporují dítě v jeho rozvoji.

Cílem výživného je v těchto případech zajistit, že i když se rodiče rozvedou nebo žijí odděleně, bude mít dítě stále přístup k potřebným prostředkům a podmínkám pro svůj růst a rozvoj. Institut výživného je tedy klíčovým nástrojem pro ochranu práv a zájmů dítěte, a to i v případech, kdy rodinná situace není ideální.

Jak bude stanovena výše výživného?

Výživné by mělo být poskytováno v takové výši, aby životní úroveň dítěte byla v zásadě shodná s životní úrovní povinného rodiče. Výše výživného je tak určena nejen s ohledem na potřeby dítěte, ale také s ohledem na možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodiče. Při určení výše výživného je dále potřeba zohlednit věk, zdravotní stav, fyzickou a duševní způsobilost, druh studia, záliby a zájmy dítěte. Obecně zákon nestanoví minimální či maximální rozsah výživného. Rozhodnutí o výši výživného tak závisí na posouzení dané konkrétní situace soudem. S ohledem na potřebu sjednocení rozhodovací praxe soudů a informování veřejnosti o přiměřené výši výživného byla v roce 2022 Ministerstvem spravedlnosti vydána tabulka pro výpočet výživného pro nezaopatřené dítě. Předmětná tabulka je však pouze doporučující a konkrétní výše výživného vždy záleží na rozhodnutí soudu.

Kdo stanoví výši výživného?

a) Rodiče na základě vzájemné dohody

Rodiče dítěte se mohou na výši výživného dohodnout sami, aniž by ve věci musel rozhodovat soud. V případě nesezdaných párů soud nemusí předmětnou dohodu ani schvalovat a lze ji tak uzavřít pouze ústně. S ohledem na jistotu pro oprávněného i povinného a vyhnutí se případným sporům však doporučujeme vždy dohodu o výživném uzavřít v písemné formě a tuto pro případ vymáhání jí stanovených povinností nechat schválit soudem.

Pokud jsou rodiče dítěte manželé, musí v případě rozvodu dohodu o výživném, jejíž součástí je rovněž dohoda o péči po dobu před a po rozvodu, schválit soud. Jakmile soud tuto dohodu schválí, rodiče se proti rozhodnutí již nemohou odvolat a jsou zavázáni plnit výživné dle dohody. Ve věci je však možné v okamžiku, kdy se situace dítěte nebo rodiče změní, navrhnout soudu změnu výše výživného.

b) Soud rozhodnutím o výživném

Soud vždy usiluje o to, aby výživné bylo určeno smírným způsobem, tedy prostřednictvím dohody rodičů, a to především s ohledem na zájem dítěte. Rodiče totiž nejlépe znají reálné potřeby svého dítěte i své vlastní finanční možnosti. Často se však rodiče dohodnout nedokážou a je třeba, aby o rozsahu výživného autoritativně rozhodl soud.

Soud o výživném rozhoduje vždy, pokud není uzavřena dohoda rodičů dítěte, kteří se rozvádí a dále na návrh jednoho nebo obou nesezdaných rodičů.

V průběhu soudního řízení jsou prováděny důkazy navrhované účastníky, kteří se pokouší objasnit především svoji ekonomickou situaci a potřeby dítěte. V případě, že soudu důkazy navrhované účastníky nestačí, je oprávněn si sám zajistit další důkazy nebo vyzvat účastníky k jejich doplnění. Typickými důkazy pro řízení ve věcech výživného bývají výpisy z účtů, účetnictví, informace o příjmu od zaměstnavatele, daňová přiznání, rozhodnutí o přijetí ke studiu, hodnocení ze školy, potvrzení o účasti dítěte v kroužku, účty za léky a lékařskou péči atd.

Pokud má soud podezření na to, že jeden z rodičů úmyslně zastírá své skutečné příjmy, nebo tyto nelze zjistit, může rozhodnout o výši výživného prostřednictvím fikce průměrného měsíčního příjmu povinného rodiče, který odpovídá pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce, které pro rok 2024 odpovídá částce 4.860 Kč.

Jak často se platí výživné?

Výživné se standardně platí v pravidelných měsíčních částkách, které jsou splatné vždy měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak. Pokud se povinný rodič dostane do prodlevy se splacením výživného, lze po něm požadovat úrok z prodlení o kterém rozhoduje soud na návrh oprávněného.

Kdy zaniká vyživovací povinnost?

Vyživovací povinnost rodiče zaniká, pokud dítě získá schopnost se samostatně živit, tedy předně nástupem do práce. Není tak pravdou, že by vyživovací povinnost k dítěti zanikla dosažením 18 let, popřípadě dosažením 26 let. Je třeba mít na paměti, že vyživovací povinnost k dítěti může zaniknout a následně se zase obnovit (např. v momentě, kdy dítě utrpí úraz, vlivem kterého není schopno pracovat apod.).

V naší advokátní kanceláři PLICKA & PARTNERS se specializujeme na rodinné právo a poskytujeme v jeho oblasti komplexní právní služby. Jsme připraveni Vám s touto problematikou pomoci a také Vás zastoupíme v rodině právních sporech u soudu. Pro konzultaci nás neváhejte kontaktovat prostřednictvím našich webových stránek www.plickapartners.cz nebo e-mailem na info@plickapartners.cz.