Mají prarodiče právo vídat se se svými vnoučaty? A v jakém rozsahu?

Právo na styk s dítětem je jednou ze základních složek rodičovské odpovědnosti, která náleží každému rodiči, pokud jí není soudem zbaven. Občanský zákoník však právo stýkat se s dítětem rozšiřuje i na jiné osoby než pouze na rodiče dítěte, a to na příbuzné, ať blízké či vzdálené, a osoby dítěti společensky blízké. Podmínkou je, že dítě má k těmto osobám trvalý citový vztah a je zřejmé, že nedostatek styku s těmito osobami by pro dítě znamenal újmu.

Pokud Vás tedy trápí, že se nemůžete vídat se svými vnoučaty, a to ať už z důvodu rozvodu rodičů nebo napjatých vztahů v rodině, je možné se ve věci obrátit na soud a požádat, aby tento styk s dítětem nařídil. V případě kladného rozhodnutí Vám pak rodiče budou muset styk s dítětem ve stanoveném rozsahu umožnit, a to i v případě jejich nesouhlasu.

Kdo je oprávněn podat návrh na úpravu styku s dítětem?

Návrh na úpravu styku s dítětem k soudu jsou oprávněny podat osoby, které mají ze zákona právo na styk s dítětem, tedy osoby příbuzné a osoby dítěti společensky blízké. Mezi blízké příbuzné dítěte patří prarodiče a sourozenci, mezi vzdálené příbuzné pak například teta, strýc, bratranec či sestřenice. Osobou dítěti společensky blízkou je pak např. biologický otec dítěte, který však není uveden v rodném listě dítěte, a tak na něj z pohledu zákona není hleděno jako na rodiče, dále bývalý manžel či partner, který dítě fakticky po určitou dobu vychovával nebo dítě bývalého partnera či pěstouni po zrušení pěstounské péče.

Podle Občanského zákoníku není právo na styk jednostranné, a tudíž i dítě má právo na styk s výše uvedenými osobami. Návrh na úpravu styku by tak teoreticky mohli podat i rodiče dítěte v jeho zastoupení. V praxi k tomuto však nedochází, a to předně s ohledem na skutečnost, že pokud se dané osoby sami od sebe nechtějí s dítětem stýkat, není v zájmu dítěte je k tomuto styku nutit.

Co se bude v rámci soudního řízení zkoumat?

V rámci řízení budete muset prokázat, že máte s dítětem trvalou citovou vazbu a nařízení styku dítěte s Vámi je v nejlepším zájmu dítěte. Splnění daných podmínek soud zkoumá individuálně podle specifik každého případu.

Podmínka trvalé citové vazby

Citová vazba vyjadřuje oboustranný vztah důvěry, který vzniká např. pokud daná osoba fakticky vykonávala péči o dítě a starala se o něj. Pro nařízení styku tak nestačí pouze delší dobu trvající sociální kontakt.

Prarodiče dítěte mají dle judikatury specifické postavení, jsou to totiž většinou po rodičích nejbližší osoby dítěte. Jsou rovněž osobami, které se nejčastěji ujímají dítěte, pokud o ně rodiče nejsou schopni pečovat a bývají ustanovováni poručníky či opatrovníky dítěte. Je tedy v zájmu dítěte, aby jeho vztah k prarodičům byl pozitivně rozvíjen. Jejich styk s dítětem tak lze nařídit i v případě, že dítě ještě nemá s prarodičem navázanou trvalou citovou vazbu, neboť si ji ještě nemohlo vytvořit, například z důvodu nízkého věku dítěte nebo z důvodu, že rodiče zamezují styku prarodiče s dítětem již od narození. Vše ale záleží na specifikách daného konkrétního případu.

Nejlepší zájem dítěte

Nařízení styku je vždy zkoumáno předně z pozice dítěte a jeho nejlepšího zájmu. Nejlepší zájem prarodiče, tedy jeho zájmem podílet se na citovém, rozumovém a mravním rozvoji vnuků je soudem vzat v potaz, není však rozhodující. Styk s dítětem je v nejlepším zájmu dítěte, pokud jej pozitivně ovlivňuje a obohacuje a nedostatek styku s těmito osobami by pro dítě znamenal újmu.

Pro posouzení nejlepšího zájmu dítěte je důležitá rovněž úroveň vztahu mezi prarodiči a rodiči dítěte. Napjaté vztahy v rodině totiž nejsou v zájmu dítěte a pokud jsou vztahy rodičů s prarodiči velmi napjaté a nařízením styku by akorát došlo ke zhoršení vztahů v rodině, soud styk s ohledem na zájem dítěte nenařídit nemusí.

Jak bude soudní řízení probíhat?

V případě soudního řízení bude splnění podmínek pro nařízení styku zkoumáno předně pomocí výslechu dotčených osob, tedy prarodičů a rodičů, popř. dalších svědků, kteří znají nezletilého a rodinnou situaci. V některých případech může být ve věci rovněž vypracován znalecký posudek např. pro zhodnocení vztahu dítěte a prarodiče.

Podle věku dítěte by se soud měl snažit zjistit i jeho názor na věc, tedy zda se stykem souhlasí a chce se prarodiči stýkat či nikoliv. V případě, že je dotčené dítě schopno vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření a nesouhlasí se stykem s prarodiči bude soudem s největší pravděpodobností vyhodnoceno, že nařízení styku není v nejlepším zájmu dítěte.

V případě úspěchu ve věci bude rozhodnutím stanovena forma a rozsah styku prarodičů s dítětem. V opačném případě bude návrh zamítnut a prarodičům nezbude, než se pokusit udobřit se s rodiči a zajistit si styk s dítětem domluvou.

V jaké formě a v rozsahu bude styk nařízen?

Jako základní forma styku bude stanoven osobní kontakt s dítětem, jeho návštěva u prarodiče nebo naopak návštěva v domově dítěte. Rozsah stanovený pro styk dítěte s dalšími příbuznými musí být ze zákona s ohledem na jejich roli v životě dítěte užší než ten s rodiči. Cílem nařízení styku není nahradit souhlas rodičů s širokým rozsahem styku dítě s prarodiči rozhodnutím soudu, ale pouze umožnit dítěti mít se svými prarodiči vztah. Nelze tedy bohužel očekávat, že rozhodnutím bude určen styk prarodičů s dítětem v rozsahu např. každý druhý víkend. Rozsah styku však bude opět určen dle specifik daného konkrétního případu a bude závislý např. na vzdálenosti bydliště dítěte a blízké osoby, na jejím věku, zdravotním stavu apod.

Za styk není považován pouze osobní styk, ale i jakákoliv forma komunikace mezi dítětem a touto osobou (telefonická komunikace, e-mailová, prostřednictvím skype, facebooku apod.). Za styk je přitom možné považovat i poskytnutí informací o dítěti.