Škoda rány, která padne vedle? Spíš škoda rány, která vůbec padne.

V příštím roce by mohlo v českém právním řádu dojít ke změnám v oblasti rodinného práva. Chystaných novel je sice více, ale tento článek se zaměří na tu, jež u veřejnosti budí emotivní reakce. Nově by totiž náš občanský zákoník mohl stanovit, že dítě má právo vyrůstat v prostředí, které je prosto tělesných trestů, duševních útrap nebo jiného ponižujícího zacházení.

Co je cílem předmětné novely?

Hlavním cílem předmětné novely je podle náměstka ministra spravedlnosti, pana magistra Dvořáka, začlenit do rodičovské odpovědnosti povinnost zajistit, aby děti vyrůstaly v prostředí, které je bezpečné a ochranné. Tím bude dle jeho slov dáno jasně najevo, že není správné, a tedy ani přípustné, aby se děti trestaly tělesnými tresty.

Občanský zákoník umožňuje rodičům v rámci výchovy dítě usměrňovat přiměřenými výchovnými opatřeními. V praxi však české soudy naráží na problém, jak stanovit, jaký trest je ještě přiměřený. Dochází tak k poměrně bizarním situacím, kdy je například povolán soudní znalec, aby stanovil, zda je bití dítěte rukou přiměřenější než bití opaskem či nikoliv. Tím vyvstává další problém, a to že přiměřenost trestů je záležitostí maximálně individuální. Každý člověk má jinak nastavenou hranici vnímání a trest, který na jednom dítěti zanechá minimální následky, může jinému dítěti způsobit trauma, které si ponese až do dospělosti. Neexistuje ani jednotná metodika, jak jednotlivá jednání rodiče posoudit, tudíž i soudní znalci, zabývající se předmětnou problematikou, mohou mít ve stejných případech protichůdné závěry. Ne vždy během soudního řízení nadto vyjde najevo vše, co se v rodině děje, což může jak znalecké posudky, tak samotné rozhodování soudu, zkreslovat.

Jistě je možné argumentovat, že existuje velký rozdíl mezi jedním výchovným pohlavkem a fyzickým týráním dítěte. Jak však určit přesnou míru toho, kdy je trest ještě přiměřený a kdy už jde o bezúčelné násilí? Podle Ministerstva spravedlnosti stanovit přesnou hranici není možné. Tudíž je na místě preventivně označit každý tělesný trest za nepřijatelný. Tato úprava může přispět k silnější ochraně fyzicky týraných dětí na úkor toho, že jiné dítě v jiné rodině nedostane dobře míněný výchovný pohlavek.

Proč nejsou podle Ministerstva spravedlnosti ani podle odborníků fyzické tresty v pořádku?

V české společnosti dlouhodobě existují problémy s násilím v mezilidských vztazích a výjimkou bohužel nejsou ani vztahy mezi rodiči a dětmi. Podle ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí bylo za rok 2023 z českých rodin odebráno téměř 3,5 tisíce dětí. Jedním z hlavních důvodů (vedle zanedbávání výchovy dítěte) je týrání dítěte.

Přijetí novely občanského zákoníku by tak mělo jasně deklarovat, že tělesné trestání dětí není v české společnosti akceptovatelné.

Studie, které se zabývají fyzickými tresty v českém prostředí, ukazují, že násilí na dětech je ve společnosti stále vnímáno jako jakási norma. Celkem 60 % rodičů tělesné tresty užívá a každý třetí rodič tak činí pravidelně. Zároveň dle odborníků z řad psychologie vychází najevo, že tělesné tresty nemají efektivní dopad na výchovu dítěte. Tento typ výchovných opatření naopak vede k vytváření stresu a k ponižování dítěte, které si tyto následky nese do dospělosti a často je následně uplatňuje i vůči svým dětem nebo partnerům. Dochází tak k mezigeneračnímu přenosu předmětného vzorce násilného chování.

Klinický psycholog prof. Radek Ptáček, který se psychologií dětí dlouhodobě zabývá, demonstruje neúčelnost tělesných trestů na následujícím příkladu: pokud malé dítě ostatní děti na pískovišti mlátí lopatkou, jaký vzor mu rodič nastaví, pokud ho za jeho chování potrestá výpraskem?

Moment, takže mi bude hrozit trest za to, že dám svému dítěti pohlavek?

Ne, nehrozí, novela občanského zákoníku bude čistě deklaratorní. To znamená, že za porušení předmětného zákazu není stanoven jakýkoliv postih. Cílem nové úpravy tak není trestat rodiče, nýbrž pouze preventivně působit na veřejný postoj k násilí.

No a bude to vůbec k něčemu, když je předmětný zákaz fyzických trestů na dětech pouze deklaratorní?

S ohledem na deklaratorní a preventivní charakter předmětná novela sama o sobě ze dne na den nic nezmění. Zároveň však může mít dopad například na to, jak soudy hodnotí jednání rodičů ve sporech, kde dochází k omezení rodičovské odpovědnosti a zajistit tak týraným dětem pomoc dříve a rychleji.

Novela sama o sobě je v chápání Ministerstva spravedlnosti pouze špičkou ledovce. Pokud má dojít ke změně společenského vnímání násilí a tělesných trestů, bude třeba navázat na právní úpravu dalšími podpůrnými programy a především vzděláváním.

Kromě osvětových kampaní týkajících se boje s domácím a sexuálním násilím bude společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí spuštěna kampaň na podporu pozitivního rodičovství. Cílem by mělo být ukázat a nabídnout rodičům nové možnosti či cesty, jak k výchově přistupovat, aniž by bylo nutné volit pro usměrnění dítěte tělesné tresty.

Poměrně nově pomáhá při soudních řízeních také soudní sociální pracovník, který zlepšuje interdisciplinární spolupráci tak, aby soudy lépe komunikovaly s orgánem sociálně-právní ochrany dětí či neziskovými organizacemi podporujícími týrané osoby.

Jaký je aktuální stav?

Znění novely prošlo připomínkovým řízením a pokračuje k vládě, která by měla návrh projednat v příštích týdnech. Pokud dojde ke schválení, bude novela součástí klasického legislativního procesu – její znění musí schválit Poslanecká sněmovna, Senát a na závěr prezident republiky. Výhledově by tak mohla být tato změna přijata v roce 2025.