Náhradní (surogátní) mateřství v českém právu

Náhradním mateřstvím nazýváme případy, kdy embryo biologických rodičů donosí jiná žena neboli tzv. náhradní matka. Náhradní matkou je tedy žena, které je do dělohy zavedeno embryo vzniklé ve většině případů oplodněním vajíčka jiné ženy, a tato následně dítě odnosí, porodí a po porodu odevzdá předem domluvenému páru, ve většině případů biologickým rodičům dítěte.

Náhradní mateřství v Česku stojí na právním rozhraní – není zakázané, ale ani jasně upravené, což vytváří prostor pro komplikace a právní nejistotu. Co když náhradní matka odmítne dítě předat, nebo biologičtí rodiče změní názor? Proč není možné sjednat odměnu za donošení dítěte?

Právní úprava náhradního mateřství

Jediná zmínka o náhradním mateřství je uvedena v ustanovení § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „Občanský zákoník“), které stanoví: „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství“.

Institut náhradního mateřství tak není českým právem zakázán, není ale v českém právu ani výslovně upraven. Zatím se proto u nás institut náhradního mateřství pohybuje v šedé zóně a v případě využití náhradní matky tak může dojít k mnoho komplikacím, které nejsou právem žádným způsobem ošetřeny.

V důsledku absence právní úpravy náhradního mateřství není předání dítěte náhradní matkou do péče biologických rodičů podle českého práva právně vymahatelné. Může tedy nastat situace, kdy náhradní matka odmítne dítě předat do rukou biologických rodičů a k jeho předání nemůže být žádným způsobem donucena. Dítě tak i přes uzavřenou dohodu, biologickými rodiči vynaložené finanční prostředky a skutečnost, že náhradní matka není biologickým rodičem dítěte, zůstane v péči náhradní matky. Podle Občanského zákoníku se totiž za matku vždy považuje žena, která dítě porodila, a právě ona bude zapsána do rodného listu dítěte.

Právně vymahatelné však není předání dítěte ani v případě, že se biologičtí rodiče rozhodnou, že narozené dítě, k jehož početí došlo pouze na základě jejich rozhodnutí, nechtějí. Může tedy nastat situace, např. pokud se dítě narodí nemocné nebo postižené, že biologičtí rodiče narozené dítě odmítnou převzít a náhradní matka je k adopci nemůže žádným způsobem přinutit. Náhradní matka tak zůstává matkou dítěte a je povinna o něj pečovat.

V souladu s českým právním řádem si za předání dítěte nelze sjednat odměnu, jednalo by se totiž o trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Nicméně je možné hradit náhradní matce náklady na lékařskou péči nebo další náklady spojené s porodem.

Otcovství k dítěti

Pokud je náhradní matka vdaná, je za otce dítěte vždy považován její manžel. Pokud vdaná není, je za otce považován muž, který dal k umělému oplodnění souhlas, v případě náhradního mateřství tedy předně zamýšlený otec dítěte.

V souladu s Občanským zákoníkem nemůže muž, který dal k umělému oplodnění souhlas, následně otcovství popírat, tedy tvrdit, že otcem není. Otcovství stanové na základě souhlasu k umělému oplodnění lze ale i po porodu změnit souhlasným prohlášením náhradní matky a biologického otce.

Osvojení dítěte

V případě, že vše proběhne bez komplikací a obě strany, tedy jak náhradní matka, tak biologičtí rodiče souhlasí s předáním dítěte, může být dítě předáno do péče biologických rodičů ihned. Z pohledu práva se však biologičtí rodiče stávají rodiči dítěte až rozhodnutím soudu o osvojení dítěte.

O osvojení rozhoduje soud na návrh osoby, která si chce dítě osvojit, tedy se stát rodičem dítěte. K osvojení musí dát rovněž souhlas oba právní rodiče dítěte, tedy náhradní matka a otec, který dal k náhradnímu mateřství souhlas. Zatímco právní otec může dát souhlas s osvojením kdykoliv po narození dítěte, náhradní matka tak může učinit nejdříve po šestinedělí. Souhlas s osvojením nelze po právních rodičích žádným způsobem vymáhat a jakékoli snahy v tomto směru jsou trestné. Stejně tak soud nemusí návrhu na osvojení vyhovět.

Lze očekávat změnu právní úpravy?

Podle Evropského soudu pro lidská práva by měl každý stát zavést mechanismus, díky kterému by se dítě odnošené náhradní matkou vždy dostalo do péče své biologické rodiny. Evropský soud pro lidská práva má za to, že zájem dítěte na to být se svojí biologickou rodinou převažuje nad zájmem státu na potrestání jednání biologických rodičů, kteří se snaží obcházet právní úpravu mateřství. V poslední době se tak na půdě Parlamentu České republiky mluví o změně právní úpravy náhradního mateřství. Na přípravě návrhu zákona upravujícího náhradní mateřství pracuje Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. Jakým způsobem bude právní úprava náhradní mateřství upravovat v tuto chvíli není jasné, dle informací uvedených jednotlivými poslanci však bude úprava pravděpodobně velmi přísná. Novela by podle zatím dostupných informací měla ponechat zákaz sjednání odměny a dohoda o náhradním mateřstvím by podle návrhu měla být vždy schvalována soudem. Navrhovaný zákon je ale stále v plenkách a není tedy jisté jak bude právní úprava vypadat.