Domácí násilí - jak ho rozpoznat a co dělat?

Co si představit pod pojmem domácí násilí?

Když se řekne domácí násilí, většina lidí si představí modřiny a podlitiny. Tak tomu ale zdaleka nemusí být. Domácí násilí má mnoho podob a jeho konkrétní projevy se mohou lišit domácnost od domácnosti. Domácí násilí se může projevovat jako:

Psychické násilí – ponižování, nadávky, zesměšňování, kritizování či jakékoliv jiné projevy vedoucí ke snižování sebevědomí. Zároveň může docházet k sociální izolaci, zamezení styku s rodinou či přáteli, kontrole telefonu, omezování samostatného rozhodování o tom, kdy, kam a s kým půjdu.
Fyzické násilí – jakýkoliv projev násilí – facky, pěsti, bití, tahání za vlasy, kopání a mnohé jiné.
Ekonomické násilí – ničení majetku, zamezování přístupu k financím, ke vzdělání nebo k práci, nebo neplnění finanční povinnosti, jako např. neplacení výživného.
Sexuální násilí – vynucení si sexu či sexuální praktiky.

Jak poznám, že jsem obětí domácího násilí?

Každá situace je samozřejmě vždy individuální vzhledem k osobě násilníka i oběti, obecně se však domácí násilí vyznačuje několika společnými znaky.

1. Opakovanost a dlouhodobost

Projevy domácího násilí jsou opakované. Nejedná se o jednorázové incidenty – přestože je násilník může v rámci své manipulace s obětí za jednorázové „pochybení“ vydávat.

2. Eskalace chování

Jednání agresora má určitý vývoj. Zřídkakdy začne domácí násilí z ničeho nic na třetím rande. Charakteristický je postupný nárůst intenzity chování agresora. Z počátku jde o násilí psychické v podobě ponižování a slovních útoků, následně se přidávají i útoky fyzické.

3. Jasně rozdělené role

Domácí násilí je způsob chování mezi osobami blízkými (manželé, rodiče, děti, partneři), kde agresor a oběť mají jasně vymezené role, které si mezi sebou vzájemně nemění. Agresor a oběť totiž nemají rovné postavení. Pohádáte-li se proto s partnerem a vzájemně na sebe slovně útočíte, nemusí jít o domácí násilí.

4. Manipulace

Psychické násilí je jedním z klíčových předpokladů pro to, aby agresor oběť ve vztahu udržel i přesto, že jí ubližuje. Agresoři tak často bývají schopní manipulátoři či charismatické osobnosti, které dovedou ohroženou osobu zpracovat natolik, aby sama uvěřila, že si domácí násilí zaslouží. Ohrožené osoby pak mohou trpět úzkostmi, nízkým sebevědomím a sebeobviňováním z toho, co se jim ve vztahu děje. Zcela zásadní je však zmínit, že domácí násilí nikdy není chybou oběti.

5. Fáze

Domácí násilí nemusí mít konstantní podobu. Naopak se zde často střídají různé fáze.

Z počátku násilník v domácnosti buduje napětí, a to skrze různé formy násilí psychického. Na pořadu dne je ponižování a urážky, zároveň se hledají záminky k nespokojenosti, v důsledku čehož se oběť snaží neustále přizpůsobovat a předcházet za každou cenu konfliktním situacím. Nespokojenost se stupňuje a agresor vyhledává i naprosté drobnosti, jen aby vyvolal konflikt. Oběť má vlivem dlouhodobě napjaté a nepříjemné atmosféry často pocit, že agresorovy výtky jsou oprávněné a problém tedy není v tom druhém, ale v nich samotných. I z toho důvodu je v momentě, kdy padne první facka, pro mnoho lidí nemožné odejít. Situaci po dlouhodobém psychologickém nátlaku a ponižování nedovedou a ani nemohou vidět racionálně.

V tento moment přichází fáze fyzického násilí. Přestože se mu oběť snaží předcházet, není to dost dobře možné. Agresor vyhledává jakoukoliv záminku, kterou násilí následně odůvodní. Oběť nemá nad situací žádnou kontrolu a fakt, že jakékoliv jednání i nejednání může způsobit záchvat agrese, budí v oběti úzkost a strach.

Následuje fáze usmiřovací. Tehdy se násilník začne omlouvat, nosit kytky či kupovat dovolenou u moře. Často svého jednání lituje a oběť přesvědčuje, že se násilí opakovat nebude. Oběť zároveň chce věřit, že se násilník napraví a vše bude v pořádku. Tím spíše, jsou-li ve vztahu společné děti, nebo je-li oběť na násilníkovi ekonomicky závislá. Důležitou roli hraje také strach z toho, co by nastalo, pokud by se vztah oběť rozhodla opustit. Proto tak oběť často ve vztahu setrvá a věří, že se agresor polepší.

Po usmiřovací fázi nastává klidné období, kdy se násilník chová jako vzorný partner a podílí se bezproblémově na chodu domácnosti. To oběti dá falešnou naději, že skutečně dojde ke zlepšení. Když násilník opět začne jevit známky agrese či nespokojenosti, snaží se oběť konfliktům předcházet v rámci zachování klidu, což roztočí celý cyklus znovu od začátku.

Varovné signály – tzv. red flags

Možná to tak ani nevnímáte, ale i vy můžete být ve vztahu, který vykazuje znaky domácího násilí. Zde je pár varovných signálů, které mohou být předzvěstí násilí a na které je dobré si dávat pozor:

Omezování kontaktů s rodinou, přáteli či kolegy – často doprovázené vyčítáním, že netrávíte více času pouze spolu.
Kontrola telefonu, e-mailu a pohybu obecně – partner přebírá kontrolu nad každým aspektem vašeho života, čímž rychle dochází ke ztrátě soukromí i možnosti nezávislé komunikace s okolím.
Žárlivost a potřeba neustálé kontroly nad situací – přestože může být zprvu žárlivost lichotivá, v zásadě je spíše projevem snahy si druhou osobu přivlastnit a mít ji pod kontrolou.
Překrucování pravdy, zlehčování, manipulace – pokud vyjádříte nespokojenost nebo kritiku spojenou s chováním toho druhého, problém je okamžitě přetočen a namířen na vás za pomocí frází jako „moc si to bereš“, „nebuď hysterka“, „ale za to můžeš ty, podívej se, co mě nutíš dělat“.
Kladný nebo smířlivý postoj k násilí – ten si často může násilná osoba nést již z dětství od svých rodičů. Projevuje se tak, že partner násilí normalizuje, např. ve vztahu k dětem jej považuje za běžnou součást života.
Emocionální zraňování – cílem je snížit vaše sebevědomí tím, že vás partner zesměšňuje a případné úspěchy ignoruje či devalvuje.

Právní ochrana aneb kde najdu pomoc?

V případě, že jste obětí domácího násilí, existuje spousta organizací, které vám s řešením těžké životní situace pomůžou, a to například organizace Bílý kruh bezpečí. V případě, že si o celé situaci potřebuje s někým anonymně promluvit můžete se obrátit na linku pomoci obětem kriminality a domácího násilí na tel. 116 006. V případě, že je ohrožen Váš život nebo zdraví volejte neprodleně Policii ČR na číslo 158.