Co dělat, když Vaši blízcí nejsou nadále schopni spravovat své záležitosti?

Níže Vám přinášíme přehled institutů, které lze využít, chcete-li mít jistotu, že o záležitosti Vašich blízkých bude řádně postaráno, a přitom jim bude zachována co nejvyšší možná míra svobodného rozhodování.

Předběžné prohlášení

Předběžné prohlášení mohou využít osoby, které do budoucna očekávají vlastní nezpůsobilost právně jednat, a to například s ohledem na věk nebo onemocnění, v souvislosti se kterým lze očekávat zhoršení jejich zdravotního stavu. Předběžným prohlášením mohou dotčené osoby stanovit, jak si přejí, aby byly jejich záležitosti spravovány, kdo je má spravovat a kdo se má pro případ, že bude jejich svéprávnost omezena, stát jejich opatrovníkem.

1. Jak mají být záležitosti spravovány

Obsahem předběžného prohlášení může být například prohlášení dané osoby o tom, jak má být nakládáno s jejím majetkem (např. že určité věci mají být nebo naopak nesmí být prodány), nebo že si daná osoba přeje, dokud to její zdravotní stav dovolí, zůstat v domácí péči, případně, že má být umístěna do konkrétního zařízení.

V rámci předběžného prohlášení tak daná osoba může pro případ, že dojde ke zhoršení její schopnosti právně jednat, vyjádřit pokyn anebo přání, jak má být nakládáno s jejím majetkem a i s ní jako takovou.

2. Kdo má dané záležitosti spravovat

V rámci předběžného prohlášení lze dále určit, kdo se má pro případ, že dojde ke zhoršení schopnosti dané osoby právně jednat, stát správcem majetku dané osoby, tedy kdo má pečovat o tento majetek tak, aby nedošlo k jeho poškození nebo zmenšení.

3. Kdo se má stát opatrovníkem

V rámci předběžného prohlášení lze dále určit, kdo se má pro případ, že dojde ke zhoršení schopnosti dané osoby právně jednat, stát jejím opatrovníkem. Opatrovnictví je institut širší než pouhá správa majetku. Opatrovník je odpovědný za ochranu všech zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. Opatrovník nadto na rozdíl od správce majetku musí být jmenován do jeho funkce soudem, který nad výkonem jeho povinností vykonává dohled.

Předběžné prohlášení může být sepsáno ve formě veřejné listiny (notářským zápisem) nebo v písemné formě opatřené datem a podpisy dvou svědků, kterých se předběžné prohlášení žádným způsobem nedotýká (tedy předně nejsou v rámci čestného prohlášení uvedeni jako případní správci nebo osoby, kterým má být v souladu s předběžným prohlášením poskytnut majetek).

Nápomoc při rozhodování

Nápomoc při rozhodování umožňuje poskytnutí pomoci osobám, u kterých není nutné omezovat svéprávnost. Při rozhodování podpůrce, tedy osoba poskytující nápomoc, pomáhá podporovanému při právních jednáních, a to svou účastí na nich, zajišťováním potřebných údajů a rad. Podporovaná osoba tak nadále jedná samostatně, ale za pomoci a účasti jí blízké osoby.

Nápomoc při rozhodování je vykonávána na základě smlouvy o nápomoci. V předmětné smlouvě je uvedena osoba podporovaného a jeho přání být při rozhodování podporován podpůrcem, dále pak osoba podpůrce a jeho závazek napomáhat podporovanému při rozhodování a v jeho zájmu. Smlouva nabývá účinnosti schválením soudem.

Předpokladem uzavření smlouvy o nápomoci je duševní porucha podporovaného. Duševní poruchou je v daném případě myšlena nejen duševní porucha v pravém slova smyslu, ale i například slabomyslnost či jiná duševní odchylka, která má za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností.

Zastoupení členem domácnosti

Pokud osobě brání duševní porucha samostatně jednat, avšak není zde důvod pro omezení její svéprávnosti, je možné, aby ji při správě jejích záležitostí zastoupil příbuzný nebo jiná blízká osoba, která žije s nemocným minimálně 3 roky ve společné domácnosti.

Na rozdíl od institutu nápomoci při rozhodování, kterého je možné využít v případě, že dané osobě činí duševní porucha potíže při rozhodování, je u zastoupení členem domácnosti třeba, aby dané osobě duševní porucha celkově bránila samostatně právně jednat.

Ke vzniku zastoupení je nutné schválení zastoupení soudem. Řízení před soudem se zahajuje na návrh toho, kdo má zájem na zastupování nemocného. V rámci řízení soud musí zjistit vůli zastupovaného, tedy zda se zastoupením danou osobou souhlasí.

Zastoupení členem domácnosti se vztahuje na obvyklé záležitosti, podle životních poměrů zastoupeného. Zástupce je tak oprávněn nakládat s finančními prostředky zastupovaného, ale pouze v rozsahu potřebném pro obstarávání obvyklých záležitostí. Zástupce však není například oprávněn udělit souhlas k lékařským zásahům s trvalými následky.

Omezení svéprávnosti

K omezení svéprávnosti je přistupováno v těch nejzávažnějších případech, kdy daná osoba není v důsledku trvalé duševní poruchy schopna samostatně právně jednat a pro její ochranu nestačí mírnější opatření.

K omezení svéprávnosti dochází na základě rozhodnutí soudu. Řízení o omezení svéprávnosti může soud zahájit na návrh nebo podnět např. blízké osoby, samotné osoby, jejíž svéprávnost má být omezena nebo lékaře. V rámci rozhodnutí soud vymezí rozsah omezení svéprávnosti, a formou výslovného výčtu to, jaké úkony účastník platně činit nemůže a současně implicitně uvede, že účastník je ke všem ostatním právním úkonům způsobilý.

Omezit svéprávnost lze nejdéle na dobu 5 let, po které musí soud rozhodnout znovu. Svéprávnost lze navrátit nebo změnit omezení kdykoliv dojde ke změně stavu dané osoby.

Soud v rámci rozhodnutí jmenuje rovněž opatrovníka. Opatrovník pak vykonává běžnou správu jmění opatrovaného. Tedy jedná za dotčenou osobu v obvyklých věcech. V ostatních případech potřebuje souhlas soudu.

Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti

Soud může jmenovat opatrovníka i tomu, kdo není omezen ve svéprávnosti, ale jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. V daném případě se nemusí jednat pouze o duševní poruchu, ale o nepříznivý zdravotní stav obecně. Jedná se tak například o případy, kdy je opatrovaný v kómatu nebo je jinak zdravotně indisponován, v důsledku čehož by mu mohla vzniknout újma spočívající např. ve ztrátě bydlení v důsledku nezaplacení nájmu nebo navýšení dluhů o úroky z prodlení.